Ziskem titulu v roce 2018 v seriálu IDM Supersport 300 se Toni Erhard prosadil. Nyní však tento dvaadvacetiletý rodák ze Schwarzenbergu s závoděním končí. Odchod je pro tohoto Saska těžký, avšak oznámil ho již dříve.
Toni Erhard vypráví: „Ohlížím se za úžasným obdobím svého života. Celých dvanáct let formovaly můj každodenní život motocyklové závody. Je to doba, za kterou jsem nesmírně vděčný. Když se ohlédnu zpět, téměř nemohu uvěřit, že právě já jsem to dotáhl tak daleko. Mezinárodní německý mistr 2018. Kdyby mi to někdo řekl v roce 2011, nepovažoval bych to za možné. Předpoklady také nebyly nejlepší. Nikdo v mém okolí neměl předtím s závoděním nic společného. Všechno jsme si museli nejprve vybudovat sami a zapadnout do scény. V průběhu let jsme tak i mimo závodní dráhu strávili mnoho hodin se závodním sportem. Kromě pravidelného kondičního tréninku šlo také o věci jako šroubování na motorce, čtení pravidel nebo také práci s médii a získávání sponzorů. To vše jsou základní stavební kameny, bez nichž by mé úspěchy nebyly možné.“
Všechno to začalo zkušebním tréninkem na ADAC Pocketbike Cupu na Sachsenringu. Odtud se Erhard přes Mini Bike Cup a ADAC Junior Cup propracoval až do Northern Talent Cupu (NTC). S týmem Kiefer se nakonec dostal do IDM Supersport 300 a na špičku této juniorské kategorie. Občas se také objevil na několika závodech mistrovství světa. Byly to zkušenosti, které by Erhard zpětně nechtěl postrádat. Druhý mistrovský titul v IDM však zůstal nedosažitelný, i když tento cíl měl v loňském roce nejvyšší prioritu.
Podmínky vypadaly lépe než předtím. Zimní testy ve Španělsku budily optimismus. Pak ale přišel osudný pád při testovacích jízdách v Oscherslebenu: zlomený kotník, operace, desetitýdenní pauza. Erhard vynechal první závody. Noha se v průběhu sezóny hojila čím dál lépe, ale na výkony před pádem se současný jezdec Kawasaki už nedostal. To mu způsobovalo i psychické problémy. „I když jsem se na trati cítil dobře, rozhodující poslední vteřinu jsem prohrál kvůli svému podvědomí,“ říká Erhard a dodává: „Vzhledem k tomu, že moje šance, že si někdy vydělám peníze závoděním, jsou čím dál menší a organizační, časová a finanční náročnost je prostě příliš vysoká na to, abych mohl tento sport na této úrovni provozovat donekonečna, bylo to nakonec tím spouštěčem, který mě přiměl skončit.“