SBK: „EURO MOTO je skvělá série plná soubojů“

Markus Reiterberger je čtyřnásobným mistrem IDM Superbike. Postoupil do mistrovství světa, v Asii soupeře doslova smetl a nyní se přesto vrací ke svým kořenům. Třicetiletý Bavor z Obingu, kterému všichni říkají „Reiti“, startuje v týmu BMW Wernera Daemena v kategorii EURO MOTO Superbike, která je na evropské úrovni vylepšeným nástupcem série IDM. V rozhovoru vysvětluje svou motivaci a to, co ho kromě závodění ještě pohání.

Získal jste čtyři tituly v kategorii Superbike v Mezinárodním německém motocyklovém šampionátu. Co vás stále pohání? Musíte něčemu dokázat?
Kromě svých startů v vytrvalostních závodech v rámci EWC jsem loni působil také jako testovací jezdec BMW pro mistrovství světa Superbike, kde jsem jezdil s Toprakem Razgatliogluem a Michaelem van der Markem. Byla to velmi vzrušující a náročná práce. Ale musím upřímně říct, že i já sám ještě můžu a chci závodit. Ohledně EURO MOTO mě oslovil šéf týmu Werner Daemen. Sledoval jsem tu sérii a viděl, jak suverénní byl Lukas Tulovic na Ducati a jak se BMW trochu dostalo do potíží. Tak jsem si řekl, že je to úkol pro mě, abych to zase dal do pořádku.

Reiti a BMW jsou jako hrnec a poklička. Proč jste nikdy neuvažoval o změně značky, abyste se mohl znovu prosadit?
Tuto otázku dostávám často. Odpověď je relativně jednoduchá. Měl jsem několikrát příležitost přejít k jiné značce a několikrát jsem k tomu měl i blízko. To, co mě však vždy přimělo zůstat u BMW, byla samotná továrna, ale i vše kolem ní. Celé moje okolí, celý můj závodní život se vždy točil kolem BMW, kolem Alpha Racing a kolem spolupráce s Wernerem Daemenem. To vše bych při změně značky ztratil. Uvědomuji si, že jsem tak silný jen díky tomu, že mám kolem sebe tyto lidi. Vždy mě bavilo s nimi pracovat a podle mého názoru je závodění týmový sport. Dvakrát jsem změnil tým. Stalo se to v mistrovství světa Superbike a měl jsem z toho opravdu špatné zkušenosti. Tehdy jsem si slíbil, že z Wernerova týmu už nikam jinam nepřejdu, pokud se tam nebudu cítit opravdu špatně. Teprve nedávno jsem opět stál před rozhodnutím, protože jsem dostal docela dobrou nabídku jako testovací jezdec superbiku od jiného výrobce. Nakonec jsme ale s BMW a Wernerem Daemenem sestavili balíček pro mistrovství světa v vytrvalostních závodech i pro EURO MOTO.

Lukas Tulovic se bude snažit obhájit titul v kategorii Superbike na EURO MOTO na Ducati. Sledoval jste, v jakých úsecích ho můžete porazit?
Páni, to je těžké říct. Nikdy jsem tam nebyl, sledoval jsem to jen online. Všiml jsem si, že byl neuvěřitelně silný, a znám i výroky jeho soupeřů. Celkový balíček byl velmi dobrý a pravidla vyhovovala Ducati o něco víc než ostatním výrobcům.

Co si myslíte o vývoji této série v posledních letech?
IDM a současná EURO MOTO se nacházejí na opravdu stoupající úrovni. Když se podíváme, kdo se jí účastní, na seznamu jsou samé absolutní špičky. Není to jako v letech 2017 nebo 2022, kdy jsem měl jednoho nebo dva soupeře. Teď je to zase srovnatelné s lety 2014 a 2015, kdy jsme na úrovni mistrovství světa závodili proti týmu 3C-Carbon s Xavierem Forésem, Lorenzem Lanzi a Maxem Neukirchnerem. Teď je to zase opravdu skvělý šampionát, kde se dá pořádně bojovat. Mnoho lidí si sice myslí, že účastí v EURO MOTO dělám krok zpět, ale já to tak nevidím. Jedná se o mistrovství Evropy, které je v extrémně dobré kondici.

„Teprve nedávno jsem uvažoval o změně značky, ale pak mi BMW a Werner Daemen připravili výhodnou nabídku.“

Ve světovém šampionátu Superbike jste dosáhl jen průměrných úspěchů. Už jste se s těmi výsledky smířil?
Občas se to zase vynoří. Rok 2016 byl vrcholem mé kariéry, poté co jsem v roce 2015 byl silnější, rychlejší a v lepší kondici než kdykoli předtím. Ale ve světovém šampionátu jsem neměl šanci. V roce 2017 jsem to zopakoval s početnějším týmem a psychicky jsem se dostal do slepé uličky. Jízda mě už nebavila. Po třech závodech jsem to zabalil a vrátil se do IDM. Upřímně: Celý život se snažíš dostat do mistrovství světa a pak to vůbec není takové, jak sis to představoval. Jsi jen číslo a musíš se smířit s tím, co ti naservírují. Nebylo to jako v IDM nebo v dřívějších týmech, kde se pracovalo na každém detailu nebo kde ti motorku přesně přizpůsobili. Tam platilo jen: ber nebo nech být. Takové byly tehdy podmínky. Byl to navíc jen malý tým s minimální podporou výrobce. To prostě nestačilo.

V šampionátu Asia Road Racing Championship jste soupeře doslova smetli a byli jste odměňováni podle výsledků. Jak jste ty peníze investoval?
Dodnes jsem žádné peníze nedostal. Co jsem dosud nikomu neřekl: Celá záležitost vyústila v soudní spor, který jsme vyhráli. Tehdy jsem tam jezdil, protože do toho asijského týmu byla zapojena společnost Alpha Racing. Hledal se silný jezdec, nejlépe německy mluvící. Dostal jsem dobrou smlouvu. Založenou na prize money, tedy silně závislou na úspěchu, a s nízkým základním platem. Díky podpoře BMW a Alpha Racing to vždycky fungovalo, ale šéf týmu mi zadržoval prize money. Chvíli byl nezvěstný, ale nakonec ho našli a teď má zaplatit. Přesto si ještě nedělám jisté naděje, že z toho něco bude.

Kdy jste odjel svůj poslední závod v kategorii Superbike?
V září 2024 v týmu ROKiT BMW Motorrad WorldSBK jako náhrada za zraněného Topraka Razgatlioglua. V Cremoně jsem dojel na 14. a 15. místě.

Je pravda, že jste převzal tuningovou firmu po Ralfu Waldmannovi?
Jako sousedé jsme u něj i u nás doma společně hodně šroubovali na motocyklech značky Kreidler. Když zemřel, připojil jsem jeho sortiment k tomu svému a vybudoval si tak vedle závodění druhý zdroj příjmů. Pro mě bylo jasné, že to všechno musí pokračovat. Od té doby se věnuji tuningu mopedů, restaurování a ladění hlavně dvoutaktů, značek Kreidler a všeho, co se dá najít. Nebo závodním výfukům, které procházejí zkouškami na zkušebním stavu a mohou být oficiálně používány na silnici v souladu s předpisy TÜV. Spolu s otcem jsme zrenovovali naši starou farmu a postavili dílnu. Mým třetím pilířem je CNC frézování. Stroj na to jsem si pořídil před pár lety. Takhle vypadá moje působnost vedle závodění.



Mohli byste si tím vydělat na živobytí?
To mě tak zaměstnává, že to sám sotva zvládnu. Ano, mohl bych se tím živit. Ta jistota do budoucna pro mě byla také důležitá. Nejsem závislý na závodění. Protože mi rodiče vždycky říkali: „Dokonči školu. Absolvuj učňovské vzdělání.“ To všechno jsem splnil a stal se motocyklovým mechanikem. Nechtěl jsem být tím závodníkem, který se jednoho dne ocitne v háji a zůstane bez ničeho.

Před dvěma lety jste založili malou rodinu. Jak se změnil váš život po narození Valentiny?
Musela jsem si časově vše přeorganizovat. Protože jsem už byla relativně zaneprázdněná dvěma, nebo spíše třemi povoláními. K tomu se ještě přidala přestavba statku a stavba domu. Snažím se si den rozvrhnout tak, abych pracoval buď na ranní, nebo na večerní směně, případně na obou. Jelikož jsem živnostník, dá se to docela dobře zorganizovat. Ale těžko se mi loučí s mými dvěma holčičkami doma a dělám vše pro to, abych s nimi každý den strávil pár hodin. Na večeři chci být doma a neděle se stala čistě rodinným dnem.

Má Valentina houpacího koně nebo houpací motorku?
Obojí. Mám taky malý moped z paddocku. Na nádrž jsem namontoval chránič a pod něj stupačky. Tak jezdíme na té padesátce k oslům a ovcím u našeho jezera, z nichž je tak nadšená, koupíme si čokoládovou zmrzlinu a jedeme zase domů.

EURO MOTO 2026: JETZT TICKETS SICHERN

Silvester-Kracher: Mega-Trips, viel Essen, kaum Böller

Guten Rutsch, aber wie feiern unsere EURO MOTO-Fahrer eigentlich wirklich ins neue Jahr? Wir haben uns beim Countdown in Richtung 2026 spontan umgehört und nicht schlecht gestaunt.

Markus „Reiti“ Reiterberger ist am letzten Tag des Jahres voll beschäftigt. „Wir Kumpels machen traditionell unseren Kreidler-Fahrer-Obing-Ausflug. Ziel ist ein Freund von mir. Der hat eine Schreinerei und da setzen wir uns rein und trinken das bayrische Grundnahrungsmittel und essen „Weisswürscht“. Am Nachmittag fahren wir noch eine weitere kleine Runde mit dem Moped – ganz egal bei welchem Wetter. Abends feiere ich Silvester mit meiner kleinen Familie. Es gibt ein Kinderfeuerwerk. Zum Essen machen wir Raclette. Was man da alles reinschieben kann, weiß ich jetzt nicht wirklich, aber es ist viel.“ Reiterberger und seine Lebensgefährtin sind seit zwei Jahren Eltern der kleinen Valentina.

Für Daniel Rubin ging es richtig weit weg, nämlich nach Chile, wo ein Teil der Familie seiner Freundin zu Hause ist. „In der Silvesternacht sind wir in Viña del Mar, da gibt es ein riesiges Feuerwerk auf dem Meer. Die Familie hat ein Apartment, in dem gemeinsam gefeiert, gegessen und getrunken wird. Zum Beispiel Pastel de Choclo und Pisco Sour.“ Das eine ist ein Maisauflauf, das andere ein Cocktail auf der Basis von Traubenschnaps.

Superbike-Vize Forian Alt stößt genauso etwa 12.000 Kilometer Luftlinie von zu Hause entfernt aufs neue Jahr an, aber treffen wird er Daniel Rubin nicht. Denn der Honda-Star ist statt ins südamerikanischen Chile ins asiatische Indonesien abgehoben. Auf dem größten Inselstaat der Welt hat er bereits im Dschungel übernachtet. Mit Ehefrau Kimberly wird er das neue Jahr in Medan begrüßen. Die Stadt befindet sich auf der Insel Sumatra, genauer gesagt im Nordosten der Insel. Wenn wir hier in Deutschland das neue Jahr begrüßen, ist das in Indonesien schon längst passiert. Die Zeitverschiebung beträgt sieben Stunden im Voraus.

Ganz in Familie bleibt der zweifache Supersport-Champion Andreas Kofler. „Wir feiern im kleinsten Kreis mit den Eltern. Und die Freundin meines Bruders ist dabei. Es gibt Raclette und vielleicht ein paar gemeinsame Gesellschaftsspiele. Nichts besonderes, aber schön.“

Christof „Fifty“ Höfer sendet Grüße aus dem Süden Europas. Er ist in Spanien, genau genommen in Andalusien, unweit der Tabernas-Wüste. Er residiert mit seinen Race-Camp-Teilnehmern an einem traumhaften Sandstrand und feiert im Rahmen der Bike Promotion Events im Irish Pub des Hotels. „Es ist eine Mischung aus Menschen, die man zum Teil vorher gar nicht kannte oder eben auch seit einer gefühlten Ewigkeit. Man kann sich eigentlich nur wohlfühlen.“

Bei der Familie Orgis mit dem Brüderpaar Leon und Kevin geht der Jahreswechsel ruhig über die Bühne. „Edgar“ ist nämlich der Chef im Ring. Der Familienhund kann Böllern und Raketen gar nicht leiden. Also bleibt es eher ruhig. Traditionell wird sich die Zeit bis Mitternacht mit Raclette vertrieben, bis alle satt sind.

Fleisch und Gemüse in den kleinen Pfännchen kommt auch auch in Dresden bei Supersportler Lennox Lehmann auf den Tisch. Wer den sächsischen Wirbelwind kennt, vermutet danach eine wilde, zumindest quirlige Party. Aber falsch gedacht. Lehmann junior bleibt ganz entspannt zu Hause.

Superbiker Marco Fetz und seine Freundin sind seit diesem Jahr stolze Besitzer eines Eigenheims. Und das wird jetzt mit acht Freunden noch einmal eingeweiht. Was es zum Essen gibt? Einmal darf geraten werden: Raclette.

Unter spanischer Sonne lässt es Patrick „Pax“ Hobelsberger krachen. Aber nur im erweiterten Sinne. „In Almeria gibt es ziemlich viele Hunde und da wird wenig Lärm gemacht. Wir haben unseren auch dabei. Niemals ohne! Special Effects wird es deshalb keine großen geben. Was es zu essen gibt, weiß ich noch nicht, aber es sollte Kraft geben, denn am 1. Januar 2026 steht für mich das erste Rennradtraining an.“

Pro Superstock-Fahrer Paul Fröde ist ein Wiederholungstäter, wenn er den Jahreswechsel mit Freundin und Freunden in einer kleinen Location in Chemnitz in Angriff nimmt. „Wir sind etwa 15 Leute. Für die Stimmung gibt es ein bisschen Musik. Viel Böllern werde ich nicht. Das ist nicht so meins.“

Richard Irmscher feiert ganz gemütlich mit seiner Familie ins neue Jahr hinein. „Ich werde essen, was auf den Tisch kommt. Vom Böllern halte ich nichts. Ich finde das einfach nicht nötig. Ich sehe den anderen Leuten zu, dann passt das.“ Irmscher ist sechzehn Jahr jung und hat 2025 das erste Jahr in seiner Supersport-Karriere absolviert.

Das EURO MOTO-TEAM wünscht den Fahrern, Teams und Freunden der Meisterschaft alles Gute für das neue Jahr und einen megastarken Start in die neue Rennsaison.