Markus Reiterberger je čtyřnásobným šampionem IDM Superbike. Postoupil do mistrovství světa, v Asii konkurenci doslova smetl a nyní se přesto vrací ke svým kořenům. 31letý Bavor z Obingu, kterému všichni říkají „Reiti“, startuje v týmu BMW Wernera Daemena v kategorii EURO MOTO Superbike, která je evropskou nástupkyní IDM. V rozhovoru vysvětluje svou motivaci a to, co ho kromě závodění ještě pohání.
Získal jste čtyři tituly v kategorii Superbike v Mezinárodním německém motocyklovém šampionátu. Co vás stále pohání? Musíte něčemu dokázat?
Kromě svých startů v vytrvalostních závodech EWC jsem loni působil také jako testovací jezdec BMW pro mistrovství světa Superbike, kde jsem jezdil s Toprakem Razgatliogluem a Michaelem van der Markem. Byla to velmi vzrušující a náročná práce. Ale musím upřímně říct, že i já sám ještě můžu a chci závodit. Ohledně EURO MOTO mě oslovil šéf týmu Werner Daemen. Sledoval jsem tu sérii a viděl, jak suverénní byl Lukas Tulovic na Ducati a jak se BMW trochu dostalo do potíží. Tak jsem si řekl, že je to úkol pro mě, abych to dal zase do pořádku.
Reiti a BMW k sobě pasují jako víčko k hrnci. Proč jste nikdy neuvažoval o změně značky, abyste se mohl znovu prosadit?
Tuto otázku dostávám často. Odpověď je relativně jednoduchá. Měl jsem několikrát příležitost přejít k jiné značce a několikrát jsem k tomu měl i blízko. To, co mě však vždy přimělo zůstat u BMW, byla samotná továrna, ale i celé její zázemí. Celé moje okolí, celý můj závodní sport se vždy točil kolem BMW, kolem Alpha Racing a kolem spolupráce s Wernerem Daemenem. To vše bych při změně značky ztratil. Uvědomuji si, že jsem tak silný jen proto, že mám kolem sebe tyto lidi. Vždy mě s nimi bavilo a podle mého názoru je závodění týmový sport. Dvakrát jsem změnil tým. Bylo to v mistrovství světa Superbike a měl jsem opravdu špatné zkušenosti. Tehdy jsem si slíbil, že z Wernerova týmu už nikam jinam nepřestoupím, pokud se nebudu cítit opravdu špatně. Nedávno jsem stál znovu před rozhodnutím, protože jsem dostal docela dobrou nabídku jako testovací jezdec Superbike od jiného výrobce. Ale pak jsme s BMW a Wernerem Daemenem sestavili balíček pro mistrovství světa v vytrvalostních závodech i pro EURO MOTO.
Lukas Tulovic se bude snažit obhájit titul v kategorii Superbike na EURO MOTO na Ducati. Sledoval jste, v jakých úsecích ho můžete porazit?
Páni, to je těžké říct. Nikdy jsem tam nebyl, sledoval jsem to jen online. Všiml jsem si, že byl fakt silný, a znám i vyjádření jeho soupeřů. Balíček byl velmi dobrý a pravidla vyhovovala Ducati o něco víc než ostatním výrobcům.
Co si myslíte o vývoji této série v posledních letech?
IDM a současná EURO MOTO se nacházejí na opravdu stoupající úrovni. Když se podíváme, kdo se jí účastní, najdeme na seznamu samé absolutní špičky. Není to jako v letech 2017 nebo 2022, kdy jsem měl jednoho nebo dva soupeře. Teď je to zase srovnatelné s roky 2014 a 2015, kdy jsme na úrovni mistrovství světa závodili proti týmu 3C-Carbon s Xavierem Forésem, Lorenzem Lanzi a Maxem Neukirchnerem. Teď je to zase opravdu skvělý šampionát, kde se dá pořádně bojovat. Mnoho lidí si sice myslí, že dělám krok zpět, když startuji v EURO MOTO, ale já to tak nevidím. Jedná se o mistrovství Evropy, které je v extrémně dobré kondici.
„Zrovna nedávno jsem uvažoval o změně značky, ale pak mi BMW a Werner Daemen sestavili výhodnou nabídku“
Ve světovém šampionátu Superbike jste dosáhl jen průměrných úspěchů. Už jste se s těmi výsledky smířil?
Občas se to v mých myšlenkách vynoří. Rok 2016 byl vrcholem mé kariéry, poté co jsem v roce 2015 byl silnější, rychlejší a v lepší kondici než kdy předtím. Ve světovém šampionátu jsem ale neměl šanci. V roce 2017 jsem to zkusil znovu s větším týmem a psychicky jsem se dostal do slepé uličky. Jízda mě už nebavila. Po třech závodech jsem to zabalil a vrátil se do IDM. Upřímně: Celý život se snažíš dostat do mistrovství světa a pak to vůbec není tak, jak sis to představoval. Jsi jen číslo a musíš se smířit s tím, co najdeš. Nebylo to jako v IDM nebo v dřívějších týmech, kde se pracovalo na každém detailu nebo kde byl motocykl přesně přizpůsoben tobě. Tam platilo jen: ber nebo nech být. Takové byly tehdy podmínky. Byl to také jen malý tým s malou podporou továrny. To prostě nestačilo.
V Asijském šampionátu silničních závodů jste soupeře doslova smetl a byl jste odměňován podle výsledků. Jak jste ty peníze investoval?
Dodnes jsem žádné peníze nedostal. Co jsem dosud nikomu neřekl: Celá věc vyústila v soudní spor, který jsme vyhráli. Tehdy jsem tam jezdil, protože do toho asijského týmu byla zapojena společnost Alpha Racing. Hledal se silný a nejlépe německy mluvící jezdec. Dostal jsem dobrou smlouvu. Založenou na prize money, tedy silně závislou na úspěchu, a s malým základním platem. S podporou BMW a Alpha Racing to vždycky fungovalo, ale šéf týmu mě zklamal s prize money. Chvíli byl nezvěstný, ale byl nalezen a teď má zaplatit. Přesto si ještě nedělám jisté naděje, že to vyjde.
Kdy jste odjel svůj poslední závod v kategorii Superbike?
V září 2024 v týmu ROKiT BMW Motorrad WorldSBK jako náhrada za zraněného Topraka Razgatlioglua. V Cremoně jsem dojel na 14. a 15. místě.
Je pravda, že jste převzal tuningovou firmu po Ralfu Waldmannovi?
Jako sousedé jsme u něj i u nás doma společně hodně šroubovali na motocyklech značky Kreidler. Když zemřel, připojil jsem jeho sortiment k tomu svému a vybudoval si tak vedle závodění druhý zdroj příjmů. Pro mě bylo jasné, že to celé musí pokračovat. Od té doby se zabývám tuningem mopedů, renovacemi, laděním hlavně dvoutaktů, značek Kreidler a všeho, co se dá najít. Nebo závodními výfuky, které jsou schváleny na zkušební stolici a mohou být oficiálně používány na silnici v souladu s TÜV. Spolu s otcem jsem zrenovoval naši starou farmu a postavil dílnu. Mým třetím pilířem je CNC frézování. Stroj na to jsem si koupil před pár lety. Takhle vypadá moje působnost vedle závodění.
Mohli byste se tím živit?
To mi zabírá tolik času, že to sám sotva zvládnu. Ano, mohl bych se tím živit. Ta jistota do budoucna pro mě byla také důležitá. Nejsem závislý na závodění. Protože mi rodiče vždycky říkali: „Dokonči školu. Udělej si učňovku.“ To všechno jsem absolvoval a stal se motocyklovým mechanikem. Nechtěl jsem být závodníkem, který se jednoho dne ocitne v háji a zůstane bez ničeho.
Před dvěma lety jste založili malou rodinu. Jak se změnil váš život po narození Valentiny?
Musela jsem si časově vše přeorganizovat. Protože už jsem byla poměrně zaneprázdněná dvěma, nebo spíše třemi povoláními. K tomu se ještě přidala přestavba statku a stavba domu. Snažím se si den rozvrhnout tak, abych dělal buď ranní, nebo pozdní směnu, nebo obojí. Protože jsem na volné noze, dá se to docela dobře zorganizovat. Ale těžko se mi loučí s mými dvěma holčičkami doma a dělám vše pro to, abych s nimi každý den strávil pár hodin. Na večeři chci být doma a neděle se stala čistě rodinným dnem.
Má Valentina houpacího koně nebo houpací motorku?
Obojí. Mám taky malý moped z paddocku. Na nádrž jsem namontoval chránič a pod něj stupačky. Tak jezdíme na té padesátce k oslům a ovcím u našeho jezera, z nichž je tak nadšená, koupíme si čokoládovou zmrzlinu a jedeme zase domů.
EURO MOTO 2026: ZAJISTĚTE SI VSTUPENKY HNED TEĎ
