Markus Reiterberger je čtyřnásobným mistrem IDM Superbike. Postoupil do mistrovství světa, v Asii soupeře doslova smetl a nyní se přesto vrací ke svým kořenům. Třicetiletý Bavor z Obingu, kterému všichni říkají „Reiti“, startuje v týmu BMW Wernera Daemena v kategorii EURO MOTO Superbike, která je celoevropskou nástupkyní série IDM. V rozhovoru vysvětluje svou motivaci a to, co ho kromě závodění ještě pohání.
Získal jste čtyři tituly v kategorii Superbike v Mezinárodním německém motocyklovém šampionátu. Co vás stále pohání? Musíte ještě něco dokázat?
Kromě svých startů v vytrvalostních závodech v rámci EWC jsem loni působil také jako testovací jezdec BMW pro mistrovství světa Superbike, kde jsem jezdil s Toprakem Razgatliogluem a Michaelem van der Markem. Byla to velmi vzrušující a náročná práce. Ale musím upřímně říct, že i já sám ještě mohu a chci závodit. Ohledně EURO MOTO mě oslovil šéf týmu Werner Daemen. Sledoval jsem tuto sérii a viděl, jak suverénní byl Lukas Tulovic na Ducati a jak se BMW trochu dostalo do potíží. Tehdy jsem si řekl, že je to úkol pro mě, abych to zase dal do pořádku.
Reiti a BMW jsou jako hrnec a poklička. Proč jste nikdy neuvažoval o změně značky, abyste se mohl znovu prosadit?
Tuto otázku dostávám často. Odpověď je relativně jednoduchá. Měl jsem několikrát příležitost změnit značku a několikrát jsem k tomu měl i blízko. Ale to, co mě u BMW vždycky udrželo, byla samotná továrna, ale i vše kolem ní. Celé moje okolí, celý můj závodní život se vždy točil kolem BMW, kolem Alpha Racing a kolem spolupráce s Wernerem Daemenem. To vše bych při změně značky ztratil. Uvědomuji si, že jsem tak silný jen díky tomu, že mám kolem sebe tyto lidi. Vždy mě bavilo s nimi pracovat a podle mého názoru je závodění týmový sport. Dvakrát jsem změnil tým. Stalo se to v mistrovství světa Superbike a měl jsem z toho opravdu špatné zkušenosti. Tehdy jsem si slíbil, že z Wernerova týmu už nikam jinam nepřejdu, pokud se tam nebudu cítit opravdu špatně. Teprve nedávno jsem opět stál před rozhodnutím, protože jsem dostal docela dobrou nabídku jako testovací jezdec superbiku od jiného výrobce. Nakonec jsme ale s BMW a Wernerem Daemenem sestavili balíček pro mistrovství světa v vytrvalostních závodech i pro EURO MOTO.
Lukas Tulovic se bude snažit obhájit titul v kategorii Superbike na EURO MOTO na Ducati. Sledoval jste, v jakých úsecích ho můžete porazit?
Páni, to je těžké říct. Nikdy jsem tam nebyl, sledoval jsem to jen online. Všiml jsem si, že byl neuvěřitelně silný, a znám i vyjádření jeho soupeřů. Celkový balíček byl velmi dobrý a pravidla vyhovovala Ducati o něco víc než ostatním výrobcům.
Co si myslíte o vývoji této série v posledních letech?
IDM a současná EURO MOTO se nacházejí na opravdu stoupající úrovni. Když se podíváme, kdo se jí účastní, na seznamu jsou samé absolutní špičky. Není to jako v letech 2017 nebo 2022, kdy jsem měl jednoho nebo dva soupeře. Teď je to zase srovnatelné s roky 2014 a 2015, kdy jsme na úrovni mistrovství světa závodili proti týmu 3C-Carbon s Xavierem Forésem, Lorenzem Lanzi a Maxem Neukirchnerem. Teď je to zase opravdu skvělý šampionát, kde se dá pořádně bojovat. Mnoho lidí si sice myslí, že účastí v EURO MOTO dělám krok zpět, ale já to tak nevidím. Jedná se o mistrovství Evropy, které je v extrémně dobré kondici.
„Teprve nedávno jsem uvažoval o změně značky, ale pak mi BMW a Werner Daemen připravili výhodnou nabídku.“
Ve světovém šampionátu Superbike jste dosáhl jen průměrných úspěchů. Už jste se s těmi výsledky smířil?
Občas se to zase vynoří. Rok 2016 byl vrcholem mé kariéry, poté co jsem v roce 2015 byl silnější, rychlejší a v lepší kondici než kdykoli předtím. Ale ve světovém šampionátu jsem neměl šanci. V roce 2017 jsem to zopakoval s větším týmem a psychicky jsem se dostal do slepé uličky. Jízda mě už nebavila. Po třech závodech jsem to zabalil a vrátil se do IDM. Upřímně: Celý život se snažíš dostat do mistrovství světa a pak to vůbec není takové, jak sis to představoval. Jsi jen číslo a musíš se smířit s tím, co ti naservírují. Nebylo to jako v IDM nebo v dřívějších týmech, kde se pracovalo na každém detailu nebo kde ti motorku přesně přizpůsobili. Tam platilo jen: ber nebo nech být. Takové byly tehdy podmínky. Byl to navíc jen malý tým s minimální podporou výrobce. To prostě nestačilo.
V šampionátu Asia Road Racing Championship jste soupeře doslova smetli a byli jste odměňováni podle výsledků. Jak jste ty peníze investoval?
Dodnes jsem žádné peníze nedostal. Co jsem dosud nikomu neřekl: Celá záležitost vyústila v soudní spor, který jsme vyhráli. Tehdy jsem tam jezdil, protože do toho asijského týmu byla zapojena společnost Alpha Racing. Hledal se silný jezdec, nejlépe německy mluvící. Dostal jsem dobrou smlouvu. Založenou na prize money, tedy silně závislou na úspěchu, a s nízkým základním platem. S podporou BMW a Alpha Racing to vždycky fungovalo, ale šéf týmu mi zadržoval prize money. Chvíli byl nezvěstný, ale nakonec ho našli a teď má zaplatit. Přesto si ještě nedělám jisté naděje, že z toho něco bude.
Kdy jste odjel svůj poslední závod v kategorii Superbike?
V září 2024 v týmu ROKiT BMW Motorrad WorldSBK jako náhrada za zraněného Topraka Razgatlioglua. V Cremoně jsem dojel na 14. a 15. místě.
Je pravda, že jste převzal tuningovou firmu po Ralfu Waldmannovi?
Jako sousedé jsme u něj i u nás doma společně hodně šroubovali na motocyklech značky Kreidler. Když zemřel, připojil jsem jeho sortiment k tomu svému a vybudoval si tak vedle závodění druhý zdroj příjmů. Pro mě bylo jasné, že to všechno musí pokračovat. Od té doby se věnuji tuningu mopedů, restaurování a ladění hlavně dvoutaktů, značek Kreidler a všeho, co se dá najít. Nebo závodním výfukům, které procházejí zkouškami na zkušebním stavu a jsou oficiálně schváleny pro provoz na silnici podle předpisů TÜV. Spolu s otcem jsme zrenovovali naši starou farmu a postavili dílnu. Mým třetím pilířem je CNC frézování. Stroj na to jsem si pořídil před pár lety. Takhle vypadá moje působnost vedle závodění.
Mohli byste si tím vydělat na živobytí?
To mě tak zaměstnává, že to sám sotva zvládnu. Ano, mohl bych se tím živit. Ta jistota do budoucna pro mě byla také důležitá. Nejsem závislý na závodění. Protože mi rodiče vždycky říkali: „Dokonči školu. Absolvuj učňovskou přípravu.“ To všechno jsem splnil a stal se motocyklovým mechanikem. Nechtěl jsem být tím závodníkem, který se jednoho dne ocitne v háji a zůstane bez ničeho.
Před dvěma lety jste založili malou rodinu. Jak se změnil váš život po narození Valentiny?
Musela jsem si časově vše přeorganizovat. Protože už jsem byla relativně zaneprázdněná dvěma, nebo spíše třemi povoláními. K tomu se ještě přidala přestavba statku a stavba domu. Snažím se si den rozvrhnout tak, abych pracoval buď na ranní, nebo na večerní směně, případně na obou. Jelikož jsem živnostník, dá se to docela dobře zorganizovat. Ale těžko se mi loučí s mými dvěma holčičkami doma a dělám vše pro to, abych s nimi každý den strávil pár hodin. Na večeři chci být doma a neděle se stala čistě rodinným dnem.
Má Valentina houpacího koně nebo houpací motorku?
Obojí. Mám taky malý moped z paddocku. Na nádrž jsem namontoval chránič a pod něj stupačky. Tak jezdíme na té padesátce k oslům a ovcím u našeho jezera, z nichž je tak nadšená, koupíme si čokoládovou zmrzlinu a jedeme zase domů.
EURO MOTO 2026: ZAJISTĚTE SI VSTUPENKY HNED TEĎ
