Kladl důraz na upřímnost, věrnost a přátelství. Svými hláškami a gesty udělal z každé porady jezdců opravdovou událost. Nyní je Dr. Christoph Scholl mrtvý. Tento vášnivý lékař a motocyklista podlehl 5. března rakovině. Dožil se 78 let. Na svou poslední cestu se vydá za týden, v pondělí 24. března 2025, kdy bude v 13:00 pohřben v Könnernu (Sasko-Anhaltsko).
Christoph Scholl byl v motocyklovém světě jedinečnou osobností, a především jednou z nejvýraznějších. Na první pohled bylo někdy těžké uvěřit, že tento bezstarostný muž se stal lékařem a co všechno umí. Ale první dojem klamal. Pomohl na nohy mnoha jezdcům na závodní dráze i mimo ni, dokonce i mně (autorce), když jsem na dirt tracku v Barceloně už nevěděla, co je na mém těle nahoře a co dole. „Scholli“ ošetřil tolik lidí, od rekreačních jezdců přes hvězdy IDM až po hvězdy Grand Prix – kdekoli, v nemocnici nebo v případě nouze i ve svém karavanu na kuchyňském stole. A tím zachránil kariéry.
Christoph Scholl vystudoval lékařskou fakultu, v roce 1973 složil státní zkoušku a o čtyři roky později získal doktorát. Téma jeho disertační práce: „Funkce komorové stěny při částečné ischemii u anestetizovaného psa.“ V rámci toho provedl operaci srdce u psa, podvázal cévu, změřil hodnoty a zkoumal, co vše lze udělat pro zlepšení srdeční funkce za těchto podmínek. Scholl promoval s hodnocením „summa cum laude“, což je nejvyšší hodnocení pro disertační práce. Jinak neměl se zvířaty nikdy nic společného.
Jeho láska patřila motoristickému sportu. Od roku 1994 působil jako závodní lékař, když zrovna sám nezávodil. Vyrůstal ve St. Wendelu a s motocykly přišel do styku už v raném věku. Dříve závodníci přespávali u místních obyvatel. „Tým továrny NSU tehdy přijel třemi autobusy a ubytoval se u nás na dvoře,“ vyprávěl kdysi Scholl, než v roce 1969 sám odjel svůj první závod. K hrůze svých rodičů. „Ptali se sami sebe, co udělali špatně.“ Otec byl vysokoškolský profesor a pro svého syna si přál jiné koníčky. Ten se však už nedal zastavit.
Aby si mohl dovolit své motocykly, přivydělával si jako student. A několika zubním lékařům pomáhal s klíčovými částmi jejich disertačních prací. Schollovi se podařilo spojit povolání s koníčkem. V letech 1991 a 1992 byl oficiálním lékařem týmu HB-Racing v mistrovství světa v motocyklovém sportu. Již dříve tam jednou vypomáhal: jako kuchař a pomocník na všechno. GP jezdec Reinhold Roth, který později utrpěl těžkou nehodu, si již v roce 1986 uvědomil, že Scholl je všestranně využitelný. Pokud to bylo nutné, i jako řidič autobusu. Kromě mnoha ošetření, která Scholl prováděl, si všiml, že při uzdravování hrají velkou roli i emocionální aspekty.
Například ta záležitost s ananasem. Scholl chtěl u jednoho Maora v Jižním moři koupit ananas a dal mu jako platbu dva dolary. Maor mu za to převrhl celý vozík. Scholl vůbec nevěděl, co s tím, ale na vyhození bylo ovoce příliš dobré. Vše posbíral, odnesl ovoce do hotelu a přes noc ho v pokoji vymačkal. Nakonec z toho byly tři litry sirupu, které si vzal s sebou do Laguna Seca. Tam se měly zapsat do historie. Scholl se radoval jako malé dítě.
Rolf Biland ze skupiny s postranními vozíky spadl jako první. Zlomenina klíční kosti. Když ho Scholl ošetřoval, Švýcar se pořád otáčel a chtěl vědět, co v místnosti tak krásně voní. Scholl mu to prodal jako super prostředek, který ho pořádně posune dopředu. Pak vytáhl sirup, zředil ho vodou a přidal do něj trochu izotonicu. Biland to vypil a poté byl druhý v tréninku – navzdory zlomenině a obvazu z písku. O pár hodin později stála polovina paddocku před Schollovým karavanem a chtěla trochu toho nápoje. Scholl tehdy téměř kajícně konstatoval: „Kdybych jim řekl, že jsem to udělal jen ze zoufalství, protože jsem chtěl Bilandovi pomoct, a že to byl koncentrovaný ananasový džus, vyvolalo by to krizi. Ale to stejně nikdo nechtěl vědět.“
Jako dlouholetý průkopník a organizátor školení řidičů Doc-Scholl šlo doktorovi skutečně o trénink. „Nestačí jen nasednout na motorku a přidat plyn.“ Schollovi šlo o komplexní přístup: „Součástí toho je výživa, motivace, koncentrace a správný pitný režim.“ Navzdory své veselé povaze a obrovským rétorickým schopnostem bral Scholl svou práci vždy vážně. Doc byl po celý svůj život velmi žádaným mužem. Zejména v pondělí, když skončil další závodní víkend. Nejlepší by bylo, kdyby Christoph Scholl mohl poskytovat diagnózy na dálku. Když zazvonil telefon, nemuselo to nutně znamenat, že se někdo přihlašuje na jeho tréninky, ale že mu někdo chtěl poslat rentgenové snímky e-mailem.
Christopha Scholla si budeme pamatovat jako člověka s velkým srdcem a duší, který se bezvýhradně zasazoval o druhé. Doufal, že o Velikonocích možná ještě stihne zajet pár kol na závodní dráze na malém elektromotocyklu, ale k tomu už nedojde. Vyjadřujeme upřímnou soustrast jeho manželce Imke a synovi Juliusovi.