Přesně před deseti lety si Markus Reiterberger ve svých pouhých 19 letech zajistil svůj první mistrovský titul v kategorii Superbike německého šampionátu IDM a svou první sezónu v německém šampionátu tak proměnil v naprostý úspěch. Od té doby se tento rodák z Obingu v Horním Bavorsku stal v IDM známou tváří. V uplynulých deseti letech byl tento Bavor v celkem šesti sezónách pevnou součástí této závodní série. V současné době úspěšně startuje v EWC (Endurance World Championship) a ARRC (Asia Road Racing Championship).
U příležitosti 10. výročí jeho titulu v sérii IDM jsme si s jezdcem BMW popovídali. Tolik předem: Kdo bude chtít, může ho brzy znovu vidět…
IDM: Ahoj! Jak se máš?
Markus Reiterberger: Ahoj, zdravím. Mám se skvěle! Všechno je v pořádku. Právě se vracím z Japonska (pozn. redakce: Markus tam strávil posledních pár dní se svým týmem EWC při testování na osmhodinový závod v Suzuce).
V současné době závodíš v mistrovství světa FIM Endurance World Championship (EWC) za tým BMW Motorrad World Endurance Team, s nímž se momentálně držíš na třetím místě celkového pořadí. Od letošního roku se také vracíš do mistrovství FIM Asia Road Racing Championship (ARRC), kde od posledního závodu v japonském Sugu vedeš celkové pořadí. Jaké výzvy pro tebe představují tyto dva šampionáty?
V mistrovství světa v vytrvalostních závodech je třeba po dlouhou dobu jezdit konzistentně, šetrně, opatrně a vytrvale – a to vše najednou. V ARRC (Asijském mistrovství silničních závodů) je to vlastně stejné jako v IDM. Tam jde o všechno nebo o nic!
Tady se musí vždycky dát ze sebe všechno. To je vlastně ten největší rozdíl mezi těmito dvěma šampionáty. Oba jsou ale svým způsobem skvělé.
Neustálé přecházení mezi těmito dvěma je opravdu výzva. Také přizpůsobení se odlišným pneumatikám a motocyklům je docela náročné. Dunlop Europa a Dunlop Asia se od sebe velmi liší.
No a pak pořád to neustálé cestování…
Před 10 lety, tedy v roce 2013, jsi vyhrál svůj první titul v sérii IDM Superbike. Řekl bys, že pro tebe byla IDM odrazovým můstkem pro další kariéru v motoristickém sportu? Pokud ano, jak se to konkrétně projevilo?
To byl rozhodně odrazový můstek! Do té doby jsem si všechno zařizoval sám s rodinou a sponzory a také jsem si všechno financoval sám. Pak jsem ten titul vyhrál a to byl také poslední rok, kdy jsem musel sahat do vlastní kapsy. Od roku 2015 jezdím na motocyklu jako profesionál a od té doby se tím živím. Od té doby úzce spolupracuji s Wernerem Daemenem a podařilo se mi proměnit svůj koníček v povolání a navíc si vybudovat i druhý zdroj příjmů díky mému Kreidler Tuningu. To vše mi umožnil závodní sport.
Který okamžik ze své dosavadní kariéry bys od té doby rád prožil znovu?
Bylo tam spousta krásných okamžiků a je těžké vybrat jen jeden. Na IDM mám vždycky hezké vzpomínky a zejména víkendy ve Schleizu pro mě byly velmi výjimečné. V takové kariéře je spousta věcí, které by člověk rád zažil znovu, ale také spousta věcí, které nebyly tak hezké a na které se člověk nerad vzpomíná. Konkrétně ale z hlavy nic takového nedokážu jmenovat.
V IDM jsi po šesti sezónách, které jsi zde odjel, již známou tváří. Co na IDM oceňuješ ve srovnání s jinými šampionáty, kterých ses zúčastnil?
IDM mi dává pocit domova. Člověk má méně stresu z cestování a mluví se zde jeho rodným jazykem. Jsou tu místní fanoušci. Je to prostě skvělá soutěž na úžasných okruzích a v známém prostředí.
Ve Schleizu sice nestartuješ v IDM, ale přesto přijedeš – což nás samozřejmě těší. Jaký je důvod tvé návštěvy?
Vlastně jsem chtěl spolu se svým fanklubem založit vlastní tým a nastoupit ve Schleizu. Určitě by to všechno vyšlo, ale časová náročnost byla prostě příliš velká a já se musím soustředit na své současné závazky. Budu rád, když tam budu moct být jen jako host, trochu si oddechnout a užít si příjemné chvíle s kluky z mého fanklubu. Budeme tam s mým merchandisingem. Jsem totiž také členem MSC Schleizer Dreieck e.V. a k 100. výročí závodní dráhy je samozřejmé, že tam budu, abych si popovídal s lidmi. Těším se na víkend v IDM.
Jaké máš plány na rok 2024? Máš už něco konkrétního?
Na rok 2024 zatím nemám žádné konkrétní plány. Dlouhým tratím určitě zůstanu věrný a rád bych se zase někde zúčastnil i sprintových závodů, ale zatím nic nemám naplánováno. Příští rok mi bude 30 a uvidím, co ještě zvládnu. V každém případě jsem velmi motivovaný a zvědavý, co mě ještě čeká.