Po 15 letech strávených v mistrovství světa se Marcel Schrötter vrací na německou závodní scénu. Třiatřicetiletý Bavor bude na motocyklu BMW v týmu GERT56 bojovat o titul v kategorii EURO MOTO Superbike. Svůj zřejmě největší triumf oslavil Schrötter již 3. ledna. Den po svých narozeninách se on a jeho přítelkyně stali hrdými rodiči dcery jménem Maja. Měli jsme s ním exkluzivní rozhovor.
Po 15 letech jsi už nedostal místo v mistrovství světa. Jaký byl důvod?
„Už jsem nedostal místo“ – tak bych to vůbec neřekl. Měl jsem ještě několik možností. Ale za daných podmínek prostě nevidím smysl v tom pokračovat. Jsem v takové fázi své kariéry a v takovém věku, kdy se musím finančně posunout dál. Měl jsem vše v rukou, abych zajel dobrou sezónu. Ale úroveň mistrovství světa Supersport se za poslední tři roky extrémně zvýšila. Je tu více jezdců na extrémně vysoké sportovní úrovni. Není to jako v minulých letech, kdy tam byli jeden, dva dobří a zbytek byl prostě průměrný. Řeknu to takhle, aniž bych to chtěl nějak shazovat. Mezitím je na startu opravdu hodně bývalých jezdců Moto2. Minimálně 10 až 15 kluků je sakra rychlých. Úroveň jezdců se enormně zvýšila, ale úroveň týmů nikoli. Motocyklový sport je mou největší vášní, ale musím si tím také vydělávat na živobytí. A v tomto ohledu je i mistrovství světa Supersport velmi, velmi, velmi obtížným terénem.
I když jsi v roce 2019 v Moto2 vybojoval tři umístění na stupních vítězů a tři pole position?
Když pocházíš z Moto2 , je to vždy velká výhoda. Tři roky jsem si vydělával na živobytí. Ale pak přišla sezóna jako ta loňská, a to v mém věku, takže jsem musel podávat o to lepší výkony. A to se mi nepodařilo.
V čem byl problém?
. Mezi dobrými a špatnými týmy jsou extrémní rozdíly. Částečně mě šokovalo, když jsem viděl, že na úrovni mistrovství světa existují týmy, ve kterých hraje nějaký kámoš nebo „kamarád“, který má na to trochu chuť, má trochu peněz nebo jakkoli jinak. A to prostě nefunguje.
Jaké to bylo v roce 2025, tvém roce na Ducati Panigale V2 u týmu Wepol?
Měli jsme všechny předpoklady k úspěchu, ale nevyužili jsme je z důvodů, které nechci blíže popisovat. A proto to bohužel nestačilo na víc.
Jaké bylo tvé nejvzrušující období v celé tvé kariéře ve světovém šampionátu?
Myslím, že to byly první roky ve světovém šampionátu, kdy jsem jako mladý člověk ve věku 16, 17, 18, 19 let mohl cestovat po světě a všechno vidět poprvé. To si velmi vážím. Ale také závody na Sachsenringu, zejména moje umístění na stupních vítězů v Moto2 v roce 2019. Bylo několik závodů, ve kterých jsem bojoval o pódium. V roce 2022 jsem ho kvůli chybě při řazení v poslední zatáčce zmeškal. Před fanoušky jsem vždycky dal ze sebe maximum. Někdy jsem byl jediným německým jezdcem, kterého mohli povzbuzovat. Takový pocit nikde jinde nezažijete. Je to opravdu něco výjimečného a my víme, proč to všechno děláme. Pro mě ale bylo vrcholem také to, že jsem mohl šest let jezdit v týmu Intact GP. Bylo to jako být v rodině. Během těch let vzniklo hluboké přátelství. Dodnes se cítím jako součást týmu.
Vzpomínáš si ještě na začátky své kariéry, jak tě Toni Mang, Sepp Schlögl a Adi Stadler nastartovali? Chyběli ti později někdy takoví lidé v zázemí?
Na to si dokonce vzpomínám velmi dobře. Uměli z mála vytěžit maximum. Lidé v mém zázemí byli díky svým skvělým kontaktům tím nejlepším, co člověk mohl mít ve spolupráci s Hondou. Měli jsme málo lidí, rozpočet také nebyl největší, ale měli jsme určitou podporu. Co mi chybí, jsou lidé, kteří jsou prostě dobří. Zrovna v mistrovství světa Supersportu to teď byla velká, velká škoda. Jsou to všichni dobří lidé, milí lidé, ale jak se pracovalo a pracuje v Grand Prix tehdy a teď, jak se dbá na detaily, na výkon, na spoustu maličkostí, to je jiné. Jasně, Sepp pochází z jiné doby. Celou dobu v IDM a dokonce i celý první rok ve světovém šampionátu jsme jezdili bez datového záznamu. Byl jsem nováček ve světovém šampionátu a bez datového záznamu to bylo extrémně obtížné, když přijedete do Malajsie na více než šest kilometrů dlouhý okruh, který se jezdí strašně těžko, a nemáte žádné údaje, které byste si mohli prohlédnout od ostatních jezdců. Na druhou stranu to ale také ukazuje, že se dá úspěšně spolupracovat, když jsou lidé prostě dobří. To mi dnes chybí.
Teď jsi zpátky. Jak moc se vlastně ještě pohybuješ v té scéně?
Upřímně řečeno, ani ne tak moc. Po svém vstupu do mistrovství světa jsem byl na nějaké akci IDM možná ještě třikrát, dokonce i jako hostující jezdec. Sledoval jsem tu sérii na YouTube, ale stoprocentně v tom už nejsem.
Jak vznikl kontakt s týmem GERT56?
Máme stejnou fyzioterapeutku a GERT56 zpočátku vůbec nebyl v plánu. Probíhaly rozhovory s výrobci a také o sezóně v BSB. Ale to by všechno nefungovalo tak, jak by mělo. A pak se přes fyzioterapeutku Alex objevilo telefonní číslo GERT56. Věděl jsem, že tým patří mezi ty nejlepší, a zavolal jsem šéfovi týmu Karstenu Wolfovi. Protože jsem také chtěl jezdit na BMW. Protože jezdím na BMW i v mistrovství světa v vytrvalostních závodech za ERC Endurance. Tato zastávka byla zpočátku jistá. Protože mi letos poskytuje finanční jistotu. Jsem rád, že jsem od týmu EWC dostal povolení startovat také v EURO MOTO. To pro mě bylo důležité. Čtyři závody EWC za rok jsou velmi málo a já pořád rád závodím. A také se opravdu těším, že budu součástí nové EURO MOTO Superbike.
Jak velké jsou tvé ambice uspět v seriálu EURO MOTO Superbike? Loni do nejvyšší třídy přišel Lukas Tulovic, bývalý jezdec Moto2, a hned na první pokus získal titul.
Je mi naprosto jasné, že očekávání jsou velmi vysoká. Jsem už dost dlouho jezdcem mistrovství světa, takže mým cílem prostě musí být boj o národní titul. To neznamená, že to bude snadné. Jasně, Tulo přišel a vyhrál, možná s malou výhodou v materiálu. Ale to je jedno. Očekávání vůči mně rozhodně existují, zvenčí i samozřejmě ode mě samotného. Nechci ale jen tak plácat, jsem si vědom toho, co musím udělat. A ano, prostě to musím dokázat výkonem a přesvědčit. Důležité je bavit se a jezdit v známém prostředí. A před mnoha německými fanoušky, kteří mě už roky podporují. Můj šéf týmu Ronny Schlieder mi navíc řekl, že od nového partnera Öhlins dostaneme nejmodernější materiál a že motocykl by měl být díky elektronice BMW Kit MRCK skvěle připraven.
Býval jsi dvojnásobným mistrem ve freestylu na lyžích a hraješ hokej. Jak to dopadlo?
Hokej alespoň pořád hraju. Máme vlastní amatérský tým, „Lechroaner“. Je tu i mistrovství s bodovou soutěží, play-off, semifinále a finále. To je vždycky fakt super. Hraju tam vlastně už odjakživa. Když jsem postoupil do mistrovství světa v motocyklovém sportu, ve druhém roce jsem přestal hrát tak intenzivně. Je to totiž taky závazek. Bylo to příliš, být celý rok na cestách bez jediné pauzy. Hokej s několika tréninky týdně a pak dvěma zápasy. To vše až do Velikonoc. Pak začala sezóna mistrovství světa. Nakonec jsem pochopil, že se musím soustředit na jednu věc a že potřebuji zimu na přípravu – a na odpočinek.
EURO MOTO 2026: ZAJISTĚTE SI VSTUPENKY HNED TEĎ
